Naše cesty na Peďák

Ne všechny cesty vedou do Říma…

Léňa

Pokud čekáš nějaký srdcervoucí příběh o tom, jak jsem už od útlého věděla, že mé životní poslání je vzdělávat nové generace, tak smolík.

Nikdy jsem se nedokázala vyhranit na jeden jediný zájem, jeden jediný obor. Mám rodinu plnou inženýrů, ale mě to technické nadání nějak obešlo hodně velkým obloukem. Aspoň jsem měla tohle jasný, technika to nebude.

Když nastal čas podávání přihlášek, sedla jsem si ke stolu a čuměla na ně jak tele na nová vrata. Kam mám sakra jít? Řešení bylo jednoduché, podej si jich co nejvíc můžeš, na co největší škálu oborů. Vybereš si pak.

Žurnalistika, práva, pedagogika, finance, už ani nevím, co všechno jsem tam tenkrát měla. Bohužel můj maturitní ročník byl covidový, a to poslední, s čím jsem si dělala starosti, byly přijímačky. Nicméně na pár škol jsem se dostala a přemýšlela teda kam. Karlovka zněla dobře jménem, Praha je krásné město a jako učitelka najdu uplatnění vždycky. Hotovo vybráno.

Pro mě byl tenkrát peďák asi jako koprovka. Neurazí, nenadchne.

Na školu jsem šla s tím, že buď tu budu spokojená a budu pokračovat, anebo se za rok budu hlásit jinam. I přes pár nervujících situací jsem si školu naprosto zamilovala a pomalu ale jistě si k pedagogice cestičku hledám.

Ona je to dost možná naivní představa, ale ten pocit, že opravdu dokážeš něco změnit, posunout to školství jinam a přistupovat k němu jinak, je hnací motor. Ať už je to sebevětší klišé.

Jíťa

Já měla jasno. Chtěla jsem dělat všechno, což samozřejmě značně usnadnilo můj výběr.

Představ si, že jsi v obchodě, máš chuť na čokoládu, ale stojíš před regálem a prostě nevíš, jakou chceš. Tak přesně takovouhle úzkost jsem zažila. Marketing, multimédia, žurnalistika, bohemistika, ekonomie a kombinace asi 5 různých oborů na Peďáku, to všechno jsem ve chvíli podávání přihlášek chtěla ochutnat.

Nebudu ale lhát, stejně jako každý máme o něco oblíbenější druh čokolády, i já měla svého favorita, jen jsem potřebovala nakopnout. To se naštěstí stalo. Úplně mě dostala atmosféra fakulty. Po dni otevřených dveří jsem měla jasno, že to je ta příchuť, kterou v životě potřebuju. No a bylo.

Na některé přijímačky na ostatní fakulty jsem ani nešla, takže pro tebe mám tip. Nejdřív dny otevřených dveří a pak až placení přihlášek. Nemáš zač a peníze za zbytečnou přihlášku utrať raději za pěkný šaty na imatrikulaci nebo čokoládu (to je lepší).

Důvody, proč jsem si uvědomila, že chci právě tuhle tabulku čokolády si můžeš přečíst tady, třeba ti to pomůže a budeš chtít s námi měnit nejenom školství, ale i životy.