Jak jsme se poznaly
„Nic neutuží nově vniklé přátelství tak moc, jako tříhodinové čekání na schodech UK Pointu ve frontě na tu kouzelnou zelenou kartičku.”
Long story short. Short story long, jak chceš. Znáš takové ty romantické hollywoodské filmy, kde se dva naprosto random lidi srazí první den školy na chodbě? Knížky spadnou, kafe se vylije, pohledy se střetnou, přeskočí jiskra. Jo, tak přesně tohle se nám nestalo, ale třeba se to stane tobě. Hodně štěstí, dej pak vědět. Ale! Naše setkání by Hollywood taky určitě ocenil.
Přijímačky za námi, stresíky zdolány, hurá na zápis! Když uděláš přijímačky, tak se pak musíš upsat fakultě do studia, abychom věděli, že v říjnu dorazíš. Takže si tak sedíš v aule a doufáš, že něco opíšeš.
„Čauky, hele prosím tě, co máš v téhle kolonce?“ přisedla si v době covidu velice odvážně Léňa.
„Nic a dokonce mám prázdný i ty, který máš ty vyplněný.“ uklidňovala Jíťa Léňu.
No a bylo. Po tom, co jsme upsaly naše životy fakultě, jsme se vydaly zařídit si ISIC a přátelé, nic neutuží nově vniklé přátelství tak moc, jako tříhodinové čekání na schodech UK Pointu frontě na tu kouzelnou zelenou kartičku. Tip a trik. Pro ISIC logicky nechoďte, když je plná aula lidí, kteří nemají v Praze, co jiného na práci.
Tím ti chceme říct, že se rozhodně neboj jít na školu bez známostí. My se toho bály a úplně zbytečně. Kamarády potkáš na každém rohu, ať už v bistru, v lavicích, ve výtahu z metra nebo v Kotvě. O Kotvě později. Tak i tak, o přátelé není nouze!
Jo a taky spoustu kamarádů potkáš na fakultních akcích.
Těšíme se na tebe, tak zatím!